„Málem bych zapomněl na ututlaný průser, který bude v knize coby kapitola "jak mi půjčil Milan Vopička Ferarri". To jsem nevychytal, byly komunální volby 2012 a mě došlo druhý den, že prohánět se v tom v té době po vsi není ideální nápad. Tak jsem si zkusil poprvé a naposledy v životě v noci na D5 313 km/h a ráno to Milanovi jel vrátit, že to je na Řeporyje "moc". Milan je ale kabrňák a tak mi to vyměnil za Bentley. V tom navečer vynuceně lámal Náchod za čas, který byste mi jednak nevěřili a potom, byl bych za piráta silnic. Prostě jsem nestíhal nějaké gala, kde jsem účinkoval a málem jsem to za těch devadesát minut dal, kdyby mě na cílové rovince v podobě obchvatu Náchoda nevytáhli natvrdo z auta za 200 na devadesátce, jak se nakonec ukázalo u soudů v Náchodě a Hradci, kde se nakonec nepotvrdilo ani těch dvě stě šedesát (pravdu si vezmu do hrobu), ani, že jsem měl ujíždět, což jsem fakt neujížděl, já tak letěl, že jsem o nich prostě nevěděl. Pamatuju si jen, jak Šrája vedle mě na sedačce balí v tý centrifuze Brko a všimne si, že se potřetí na chvilku za námi na horizontu na chvilku objevilo auto, což bylo divné, protože nás od Prahy opravdu nikdo nepředjížděl. Jeho "ty vole ten magor snad s náma chce závodit" mě přes stresovost situace (nestíhal jsem tu akci, teda stíhal vlastně v tu chvíli) přimělo podívat se do zpětnýho, kde nic nebylo, akorát za chvíli se fakt vynořila kilometr za námi z hupu nějaká kára, na který bylo zajímavý, že i na tu dálku modře blikala,“ svěřil se Novotný.

Jenže tím ještě zdaleka neskončil.

„Samozřejmě na místě řidičák a napařili mi obecné ohrožení, toxikologie v nemocnici vzápětí k údivu hlídky v pořádku (nikdy jsem nikomu neřekl, jak jsem to dokázal), ale policie si pořád jela tu honičku, na což měla pětiminutové video údajné honičky, které shlédl soudce a sportovně uznal, že jsem neujížděl, protože "honička" začala tak, že jsem podle radaru vzadu přiletěl "údajně" dvě stě dvacet od Prahy a v tom tempu jsem ani neměl šanci poznat, že Superb v levém pruhu je policejní a letěl jsem dál, akorát jsem zrychloval, což měl být ten újezd. Prostě jsem nevěděl, že mě chytají a oni nemohli vědět, že tohle není újezd, ale přejezd do Náchoda. Nakonec skoro nevinej, až na to obecný ohrožení a dva roky zákaz řízení, což mi v půlce prominula hodná soudkyně v Praze, kam to došlo po soudech v Náchodě a Hradci s tím, že už budu za volantem hodný a polepšil jsem se,“ dušoval se.


Od té doby prý v rámci možností seká latinu, jak se říká. Za svůj život byl prý celkem devatenáctkrát u soudu a teď k němu míří podvacáté.