Všichni pozvaní hosté dostali program zádušní mše za Karla Gotta. Po vstupním zpěvu Requiem a zpívaném žalmu následovala homilie, kterou přednesl celebrující kardinál Dominik Duka. Poté byla pronesena modlitba za Karla Gotta za sborového odpovídání všech přítomných. Přímluvné modlitby přečetli Jiří Bartoška a Dagmar Havlová. 

 

Následně Eva Urbanová a Štefan Margita zapěli Panis Angelicus, poté zaznělo O Sacrum Convivium v podání Pražského katedrálního sboru za varhanního doprovodu varhaníka Přemysla Kšici. Následovala část z Mozartova Requiem Lacrimosa. Lucie Bílá a Vojtěch Dyk za doprovodu Bílého sboru a varhanního doprovodu Petra Maláska zazpívali Pie Jesu z Webberova Requiem.

 

Se smutečním projevem vystoupila na přání Karla Gotta Jiřina Bohdalová. "S pokorou, úctou a trémou stojím na tomto magickém místě, abych se s Karlem Gottem rozloučila. Netroufám si odhadnout počet truchlících, ale vím, že k nim taky patřím. Tento přetěžký úkol mi přidělil sám Karel. Byli jsme celoživotními kamarády, blízcí si názorem na život i na legraci. Jsem o osm let starší, a tak jsem častokrát rázně přikazovala Karlovi, že to musí být on, kdo se se mnou, až odejdu do jiných sfér, bude loučit. Slíbil mi to. A jedinkrát svůj slib nesplnil,“ řekla v proslovu herečka, která byla viditelně dojatá a slova těžko vyslovovala.

 

Pak před pohnuté obecenstvo v katedrále předstupil Gottův lékař, profesor Marek Trněný, který Mistra po čtyři roky léčil. Tištěný program, který dostali všichni smuteční hosté, odhalil intimní detail z Gottových posledních dnů. Profesor Trněný Karlu Gottovi v posledních chvílích života na jeho výslovné přání předčítal žalmy. Úryvek z nich poté zazněl i během zádušní mše.

 

Poté kněz Zbigniwev Czendlik pronesl slovo nad rakví. Všechny přítomné čekala jedna z nejemotivnějších částí obřadu. „Milí Ivanko, Charlottko, Nellynko, Lucie, Dominiko, přátelé...“ zněla úvodní slova jeho řeči.

 

 „Pan Karel Gott několika generacím, a to nejen Čechů, v duchu své poslední písničky srdce nehasnou, svítil na cestu. Vnášel do našich životů lásku, naději, víru, radost a úsměv. Jeho mise na zemi však nekončí – bude v ní, skrze své písně, nadále pokračovat. Bude nám svítit dál. S upřímnou láskou v srdci, s pevnou nadějí, že se opět shledáme, s neochvějnou vírou, že tento konec je jen začátkem, s pokojnou radostí a úsměvem, přestože do očí se nám tlačí slzy smutku, oslavme pro nás zemřelého, pro nebe však narozeného, Karla Gotta.“

 

@em-1

 

Když začala hrát píseň Už z hor zní zvon a katedrálou se rozezněl Gottův hlas, měli slzy v očích už všichni. Stará křesťanská píseň česky otextovaná Zdeňkem Borovcem skončila v okamžiku, kdy kardinál začal vycházet z katedrály.

 

Pak se rozezněla Bachova Toccata a fuga, Gottovy ženy sestoupily ze schodů sv. Víta a přihlížely naložení rakve do pohřebního vozu. Ten pak zamířil do motolského krematoria. Tam se na dvoře Ivana s dcerami a s Lucií a Dominikou s tatínkem a manželem rozloučily naposledy.

 

@em-2