„Cena jednotlivých akcií OKD byla tvořena na jednání mezi ministrem Sobotkou, Urbanem a zástupci Karbon Investu 11. března, nikoli na základě znaleckého posudku,“ podotkl Lis s tím, že na tomto jednání se vládní činitelé dohodli se společností na navýšení původní částky.


V mezidobí totiž přišla vyšší nabídka od společnosti Penta, která chtěla odkoupit státní podíl zhruba za tři až tři a půl miliardy korun. Mimo jiné i proto si Fond národního majetku nechal vypracovat expertizu od jedné právní společnosti, která mu s privatizací OKD pomáhala.


Ve stanovisku právníků bylo jasně řečeno, že nedoporučují prodej akcií Karbon Investu, nýbrž veřejnou soutěž, protože by prý celý obchod mohl být napaden druhým zájemcem (firmou Penta), a k tomu hrozilo, že by prodej mohl být brán jako nepovolená veřejná podpora. 



Ministři se také měli dohadovat, co udělat, když přišla vyšší nabídka od firmy Penta, než jakou dosud nabízel Karbon Invest. Dokonce prý zaznívaly obavy z vězení. Ministři hovořili i o riziku, aby se stát nedostal do ještě nevýhodnější pozice nebo aby nový majitel nesnižoval počty zaměstnanců. Někteří ministři navrhovali, aby se rozhodnutí o prodeji akcií odložilo a posoudila se víc nabídka od Penty.


Definitivní cenu za státní podíl v OKD nakonec určili členové vlády, a nikoli znalecký posudek. Akcie byly prodány Bakalovmu Karbon Investu. Sobotka s Urbanem si ale dál stáli za svým, tvářili se, že za nic nemohou a nakonec uspěli. Oba jsou tedy v kauze, která nás stála miliardy, už jen v postavení svědka.