Orbán mimo jiné komentoval svůj mediální obraz, evropská média ho prý vykreslují, jako kdyby „řídil říši čertů“. A přitakal, že s tím hodně souvisí jeho postoj k migrační krizi, kdy šel proti evropskému mainstreamu. „Mí evropští kolegové stále mluvili o evropském řešení, já jsem říkal, že to podporuji, ale pokud do nějaké doby nebude, tak na národní bázi vybuduji plot a zastavíme migraci. Čas plynul, evropské řešení nepřicházelo a já jsem udělal to, co jsem řekl,“ prozradil premiér s tím, že tento postoj způsobil, že Maďarsko i on jsou stále v hledáčku.

Také se svěřil, jak probíhaly rozhovory s německou kancléřkou Merkelovou, která migrantům otevřela hranice. Prý se ji snažil přesvědčit, že cesta, kterou zvolilo Maďarsko, je použitelná i pro jiné státy. „Nikdy jsem se ji nesnažil přesvědčit, aby o migraci přemýšlela jinak,“ pravil Orbán.

„Když chtějí Němci k sobě vpustit několik milionů muslimů a budovat multikulturní společnost, je to jejich rozhodnutí, jejich osud. Já od ní chtěl jen, aby uznala naše právo na svobodné rozhodnutí. To je jiné než to německé. My nechceme takovou společnost. Žádal jsem ji, aby neusilovala o hegemonii, ale o pluralismus. Reagovala, že se migrace nedá zastavit. Moje odpověď byla, že Maďarsko dokáže, že to možné je, a ať se na nás dívá, že budeme pokusná laboratoř,“ řekl.

Podle Orbána Němci věří, že když spolu budou žít křesťanské hodnoty opouštějící Němci a muslimští migranti, tak se nakonec smísí a vznikne nová společnost, tzv. otevřená společnost. Dle Orbána nakonec vzniknou paralelně žijící společnosti, a to bude působit další problémy. Říká také, že záleží na tom, zda chtějí Němci německou Evropu nebo evropské Německo. Pokud to první, tak dle maďarského premiéra to znamená, že chtějí menším národům určovat, co mají dělat a jak mají žít. V tomto směru vzpomenul na kancléře Helmuta Kohla, který naopak usiloval o pluralismus a uznával právo menších národů si o svém osudu rozhodovat.

Znovu objasnil, jak myslel svůj výrok o iliberální demokracii. „Dnes neexistuje liberální demokracie, ale liberální nedemokracie,“ pravil s tím, že liberálové usilují o názorovou nadvládu a skrz politickou korektnost se snaží diskvalifikovat konzervativce a křesťanské demokraty. „Já s liberály vedu zápas o svobodu,“ tvrdil. Ale doplnil, že není antiliberální, vzhledem k tomu, že liberálové byli s konzervativci křesťanskými demokraty spojenci proti komunistům a nacionálním socialistům.

Posteskl si, že tyto nuance se dnes ztrácí a že současná evropská politika je o sloganech, heslech a mobilizaci, ne o přesvědčení. „Proto je o dost prostodušší než před třiceti lety,“ poznamenal. Také vysvětlil, že si uvědomuje a přijímá, že se svět mění. Ale otázka zní, co přinést z minulosti do budoucnosti.