Jaromír Jágr po nádherném průniku dal svůj první gól ve Stanley Cupu. V prodloužení rozhodl bitvu s New Jersey Devils, v níž mělo jeho mužstvo na kahánku. „Myslel jsem, že by se mohl prosadit Mario Lemieux, neb v klíčových okamžicích obvykle zabere,“ prohlásil na tiskovce kouč Bob Johnson. „Ale sázíme i na Jágra, jelikož má obrovský talent. Výsledek často ovlivní náhoda. Jenže tentokrát to nebylo štěstí. Za vítězství vděčíme výjimečnému umění.“

Obecenstvo v legendární pittsburské Mellon Areně, jež svým tvarem připomínala iglú, vidělo záblesk oslňující budoucnosti čísla 68. Jeho pozoruhodná kariéra pokračovala v úterý v play off druhé nejvyšší české soutěže. Ve třetím semifinále v Porubě. O třicet let později!

Tenkrát se do Jágrovy brilantní akce promítla jeho hbitost, síla, troufalost i zručnost. Přinesla Penguins spásu, jelikož se silnými Devils prohrávali v prvním kole 0:1 a ani ve druhé partii rivaly zrovna neválcovali. Na střely ztráceli 25:40, v prodloužení 1:7, když se Jágr rozjel s pukem po pravém křídle.

Zoufale se po něm sápal forvard MacLean, muž, jehož klubové rekordy v Devils později vymazal až další našinec – Eliáš. Hákoval ho, držel. Neudržel.

Český nováček se dral před branku, jak mu kdysi vtloukal do hlavy táta. V jednu chvíli málem ztratil kotouč. Takřka od zadního mantinelu ho vylovil holí, kterou držel v jedné ruce. „A najednou jsem se vynořil před překvapeným gólmanem Terrerim,“ líčil v knížce Z Kladna do Ameriky. „Měl jsem rychlost, takže jsem ho objel, počkal, až si lehne, a zavěsil jsem.“

Čas 68:52. Skóre 5:4. Údiv. Extáze. Úleva. Zklamání. Vztek.

Emoce v hale kypěly, spustil se rachot připomínající výbuch. Nadšený Jágr si stáhl levou rukavici a na vteřinku v náhlém pominutí mysli vztyčil prostředníček. Vyskočil do vzduchu. Přijímal blahopřání od Coffeyho, Francise, Recchiho, Trottiera... Taky samotný Lemieux ho objal. Diváci dál křičeli, tleskali a točili nad hlavami bílými ručníky. Úplný ráj na ledě.

Na vlasatou hvězdičku však čekal ještě povyk. Neslušného gesta, jež mnozí na stadionu přehlédli, si dobře všimli borci s ďábelským znakem na dresu. A určitě ho zelenáčovi nehodlali jen tak prominout. Za Devils tehdy váleli Šťastný, Shanahan, Muller, Fetisov či Kasatonov. „Už při rozbruslení jsem ze všech stran slyšel: Počkej, my ti ten prst useknem!“ píše se v Jágrově autobiografii.


Právě Shanahan, s nímž se český idol po letech spřátelil při angažmá v New York Rangers, mu uštědřil několik ostrých štulců holí, z nichž vzniklo pár pořádných modřin.

Zadák Boschman stihl během jednoho přerušení pět „seker“ do Jágrových paží.

Načež se předvedl proslulý darebák Claude Lemieux: „Před vhazováním mě praštil koncem hokejky do obličeje, takže jsem měl plnou pusu krve a musel zase zpátky na střídačku,“ vzpomíná Jágr.