„Karel Gott se prosadil už v šedesátých letech, byl zde s námi velmi dlouho, a nutno říci, že v tu chvíli prostě jiný režim nebyl, neexistovala žádná jiná možnost. Navíc brzy dosáhl významu a postavení, kdy se o něj režim začal vehementně ucházet. Naplno se to projevilo při jeho emigraci, kdy Gustáv Husák doslova klečel na kolenou a prosil, aby se Karel Gott a jeho kapela vrátili ze západního Německa. A ačkoliv předtím Gott poslal tehdejšímu ministru kultury docela ostrý dopis, v němž se distancoval od nastupující normalizace, a dokonce v televizi odsoudil vstup vojsk Varšavské smlouvy do naší země, čímž jasně projevil svůj odpor k této politice, tak si ho Husákova moc přivinula tak těsně, že bylo těžké se vysmeknout. Vím, že při svém návratu projeli státní hranice bez jediné kontroly, nikdo je ani nezastavil, a skončili přímo na Pražském hradě. Co všechno mu tehdy Gustáv Husák nasliboval, by se možná dalo někde v archivech přesně dohledat, ale v zásadě to bylo něco ve smyslu „vy pomůžete nám, my vám. Zde někde se projevil problém, který má řada populárních osobností, herců, umělců a který tu byl už za Třetí říše.”


 

Proč myslíte že je to umělcům vyčítáno? Sám jste řekl, že jiný režim tu prostě nebyl, a pekaři také pekli housky. Každý musel nějak pracovat a živit se.

 

Udělal jsem si takové jednoduché rozdělení na aktivní a pasivní podporu režimu. Pasivní jsme byli všichni. Učili jsme se rusky, děti chodily do pionýra, obecně žití v tom režimu byla jeho pasivní podpora, kdy jedinou alternativou bylo emigrovat. Ale pak byla aktivní podpora, a Karel Gott byl spíše součástí té aktivní. Šířil do světa slávu socialistického režimu. Ovšem nutno dodat, že kdyby tu v té době byl jiný režim, šířil by jeho slávu, prostě propagoval Československo a poutal na sebe pozornost i západního světa, v tom byl dost ojedinělý. Je to dost komplikované, a také nevím, do jaké míry v té době vůbec takto politicky uvažoval. Asi ano, protože podle některých záznamů se zdá, že byl politicky, jak se říká, „in“. Ale prostě rozhodl se, že některé ústupky udělá, které já bych třeba neudělal. Ovšem také jsem nebyl v jeho pozici.

 

Jaký byl váš osobní pohled na Karla Gotta, jak na člověka?

 

Byl laskavý, což opravdu jsem osobně zaznamenal při našich x setkáních, která tedy proběhla spíše po revoluci. Byl mírný až skromný, což bylo v jeho případě paradoxní, hodně myslel na své fanoušky, dával jim mnoho krásného, rozdával úsměvy, podpisy. Vážil si jich a dostával to od nich zpět. A z toho vyplývala i určitá tendence pomáhat lidem.

 

@em-1

 

Divili jste se, že Gott nikdy při svém cestování v zahraničí nezůstal a že se dokonce ze své emigrace, byť s těmi ústupky, o kterých jsme mluvili, vrátil?

 

Strašně. Samozřejmě. Říkal jsem si, že to nemělo nastat. Kdyby totiž v emigraci zůstal, stal by se z něj další Karel Kryl, velmi významný kulturní jev na naší scéně, který by řekl kategorické ne režimu, který sem přišel po roce 1968. Teď už nám ale nezbývá než porovnat tato osobní selhání s celým balíkem toho, co přinesl lidem. Populární hudba a kultura jako taková byl takový kanál prokopaný skrze normalizační realitu. Lidé, kteří se v tom systému necítili, se orientovali na své umělce, kteří jim ulehčovali žití. Jaký to mělo smysl? Byla to jen Potěmkinova vesnice nebo něco, co lidem pomohlo unést tehdejší realitu? Kloním se spíš k tomu druhému. I já se tehdy orientoval na kulturu, byl to únik. A pokud bychom přijali tuto tezi, Gottův význam byl veliký.

 

Bavili jste se někdy po revoluci o jeho projevu v Divadle hudby a podpisu Anticharty?

 

Těch náznaků, že ho to trápí, jsem zažil hodně. V červenci 1989, kdy už bylo po mém projevu na Děčínské kotvě, kde jsem řekl, že je nejvyšší čas, aby se opět navrátila ztracená lidská práva a svobody, kdy už jsem podepsal Několik vět, hlásili mě na Hlasu Ameriky a moje jméno vyšlo mezi jinými v článku Rudého práva Kdo seje vítr, sklidí bouři, mě pozval na své narozeniny. V této situaci! A chtěl, abych mu na narozeninách zazpíval, dokonce společně s ním. To byl dost zásadní postoj.

 

Na těch narozeninách jsme celou dobu mluvili o politice. Tam jsem poznal jeho názor. Jevil se jako naprostý kritik a odpůrce režimu. Bylo to pro mě velmi překvapující. Dokonce jsem mu říkal, ať si rozmyslí, jestli mě na ty narozeniny chce pozvat, že bude mít problémy, ale trval na tom.

 

@em-2