Levice je podle Druláka historicky definována konceptem sociální spravedlnosti, který ale opustila. Levicová politika podle něj musí začít od spravedlivého rozdělení příjmů a majetků. Základem tohoto dělení je práce, a to práce za spravedlivou odměnu.
Statistiky přitom ukazují, že odměna za práci v poslední době neroste tak rychle jako výnosy zaměstnavatelů.

Přitom profesor odmítl úvahy o „univerzálním příjmu“, který by dostával každý. Tento nápad, vzniklý v prostředí liberální pravice, zní sice líbivě, ale v reálu to znamená minimální mzdu pro všechny. „A pomíjí i sociální roli práce. Práce je také integrační faktor,“ připomněl Drulák.

Aby společnost fungovala, musí mít jasná pravidla a ta musí být vynucována. „V současných společnostech to často funguje tak, že pravidla jsou vynucována především ve vztahu ke středním třídám. Ty jednak ta pravidla mají v sobě, a jednak jsou tím státem více hlídány. A pak jsou dvě úzké skupiny, které se vymykají,“ přednášel. Jedna skupina je nejužší vrstva miliardářů a asociálních oligarchů, která vydělává na špatném nastavení daňového systému a díky ekonomické moci může společnost využívat jako „dojnou krávu“.

Druhá asociální skupina, narušující společenské vazby, jsou ale „ti dole“. Lidé vyloučení ze společnosti. Z nichž každý určitě musí dostat šanci se do společnosti začlenit. „Ale společnost také musí ukázat, že když jedinec tu šanci nepřijme, tak bude následovat sankce,“ myslí si profesor.

V další části příspěvku se zamyslel nad tím, jak může být fungující společnost, z principu vázaná na stát, vytvářena na úrovni Evropské unie. Společensky udržitelný systém podle něj nelze realizovat v podmínkách volné mobility kapitálu, který tak „utíká před daněmi“. A to je první problém.

Druhým problémem je migrace, která jak sociálně, tak kulturně, narušuje společenské vazby. Jednak ve prospěch asociální elity, které přináší levnou pracovní sílu. A také ve prospěch „vyloučených“. Střední třída, která je stále více „dupána“ a navíc to všechno ze svých daní platí, je pak stále více frustrována a promítá se to do jejího negativního postoje k jednotlivým skupinám, například k rasismu. Řešením je podle Druláka zrušení Schengenu a přenesení některých pravomocí na úroveň členských států.