„Sedlákovi chcípne kráva, shoří statek a on obrací oči k nebi a ptá se : „Pane Bože, proč mne tak trestáš“? A v mracích se otevře to Boží oko a dostane odpověd: „Já nevím, ale nějak mě sereš“!“

„Myslím, že kdybychom se zeptali nejvyššího, proč nás trestá tou epidemií, dostali bychom stejnou odpověď. Jen by tam asi nebylo to..“nevím“. Protože on ví, a dobře ví, že ho serem vším, co tady vyvádíme a ty pitomosti, které tu vymýšlíme. Hlavně ty věčné rozmíšky, hádky a udávání, jako by nebylo dost jiných bolestí, o které bychom se měli starat,“ pokyvuje herec.

„A teď zase z jiného soudku,“ pokračuje dál Ivan Vyskočil. „V Praze má být nějaká důležitá mezinárodní konference a začalo se hledat místo, kde by mohla probíhat. Hodně padlo návrhů, že také na Pražském hradě. Ani se mi nechtělo věřit, že paní Pekarová-Adamová souhlasila. Označila Pražský hrad za dobré místo, ale hned jí to nedalo a musela si klofnout. Vadu na kráse by to mělo prý pouze tu, že je tam nájemník, který je poněkud ducha mdlého! Že má holka tu drzost a že ji hanba nefackuje? Tak to je politička? Dokonce předsedkyně politické strany a nemá ani za mák vychování?“ žasne herec a dodává.

„Tedy za prvé, ona, která se ještě nedávno učila chodit na nočníček, si dovolí sprostotu vůči staršímu člověku? Za druhé, urážku hlavy státu! Přitom ona sama je součástí, byť v opozici, ale stále součástí státního zřízení, svojí funkcí v parlamentu ČR. Tím totiž celé státní zřízení snižuje a činí jej nedůvěryhodným. A za třetí? Jak si může dovolit někdo, kdo je schopný říci, že protektorát Čechy a Morava bylo autonomní zřízení, kritizovat někoho, kdo je vysoce vzdělaný a myslí mu to neuvěřitelně i v jeho věku? Tak jestli někdo vypouští z úst takovéto hovadiny, tak nevím, kdo je tady „ducha mdlého“? Jestliže politička je schopna dopustit se takto v řadě jdoucích faux pas, nemá v politice co dělat. A s takovou nevymáchanou hubou by se měla ucházet tak leda o zaměstnání domovnice v nějakém žižkovském baráku,“ nebere si servítky Ivan Vyskočil.