„Jak bych měl ohodnotit rok 2020? Ptáte se hezky, ale asi na špatném hrobě, jak říká Felix Holzman,“ zamýšlí se Ivan Vyskočil a pokračuje. „Je tolik vynikajících mozků politologů a dalších, kteří tak rádi hodnotí. Hodnotí kdeco, jako by rozuměli úplně všemu. Zvláště ti z takzvaných Bakalových listů mají na všechno ‚hned hotový‘ a jedině správný názor a hodnocení. Zejména rádi hodnotí jakýkoliv výrok pana prezidenta. V těchto hodnoceních zvláště vyniká ta paní Pekarová, nebo Adamová? Zkrátka jedna z nich. A samozřejmě paní Němcová, která je permanentně ‚zděšená‘,“ neodpustí si jemné „rýpnutí“ Ivan Vyskočil.

„Po vánočním projevu pana prezidenta se okamžitě rozkejhalo také několik potrefených hus. A ‚světe div se‘ jako z udělání z Bakalových médií,“ pokračuje herec a žasne. „Pan Pečinka pana prezidenta označil za muže, který skončí zapomenutý v Lánech. Pořád se divím té ‚skromnosti‘ některých lidí, kteří sami v životě dokázali pouhé nula, nula nic (a řekl bych to ještě lapidárněji kdyby to nešlo do tisku). Kritizují někoho, kdo má za sebou v životě řadu úspěchů, důvěru občanů a kterému nesahají, ne ani po kotníky, ale ani po podrážky bot."

„Já si na žádné hodnocení netroufám. Tento rok byl pro nás všechny zvláštní a náročný. Ale netroufnu si říci, až do jaké míry,“ krčí rameny herec a dodává. „Vždyť moje maminka pamatovala ještě epidemii španělské chřipky."


„A teď k některým až silně záporným reakcím veřejnosti k našemu hereckému stavu,“ dostává se Ivan Vyskočil k dalšímu tématu. „Co se týká naší divadelní a řekněme umělecké činnosti, byla a ještě bude značně svízelná. Ale nejsme na tom o nic hůře než všichni ostatní, které to postihlo. Někteří kolegové našemu stavu spíše uškodili svými nářky. Nářek třeba paní Ani Geislerové, aby jí zachovali kavárnu Savoy, protože tam chodí na ústřice? Svědčí to o tom, že příliš nepřemýšlí. Rozumný člověk by zvážil, co a v jaké době je vhodné hlásat do světa. Takové řeči musejí naštvat nejen matky samoživitelky, ale i mnohé z našeho stavu,“ krčí rameny a přidává příklad, jak si ve skutečnosti také někteří umělci „žijí“.


„Jeden můj mladý kolega, a je to velmi dobrý pražský herec, kromě divadla stále pracoval ve skladu zeleniny. A to nikoliv nyní, kdy naše práce není, ale i po celou dobu dřív. Prostě výdělek za hereckou práci pro rodinu se dvěma dětmi nestačil. Všichni tito herci, tanečníci a další si nezaslouží být házeni do jednoho pytle kvůli takovým shora uvedeným výrokům. A mnozí namyšlení a sebestřední křiklouni jen přilévají oleje do ohně. Poškozují tím nejen sami sebe, ale celý náš stav a také spoustu poctivých a skromných umělců,“ upozorňuje.